THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když si pustíte ruskou senzaci zvanou MOTORAMA, jako první vás napadne díky vokálům přirovnání k JOY DIVISION a za nimi následuje Dave Gahan a jeho DEPECHE MODE. Vlastně nemáte čas si na počátku uvědomit, že hudebním podkladem je vyklidnělý indie rock s výrazně pohodovým a relaxačním feelingem, říznutý popem a post punkem. To, co přitáhne pozornost na počátku, je jednoznačně velmi charismaticky zabarvený podivně intonující vokál se zvláštní angličtinou, až po chvíli si posluchač začne všímat rafinované nenásilné instrumentální melodiky, která se vám příjemně usadí v mozku, kde rozpustile poskakuje. MOTORAMA svojí tvorbou navazuje na osmdesátá léta, lze dokonce říci, že v mnoha ohledech jde trochu o retro, nicméně rozhodně nečekejte otevírání třicet let starých hrobů. Do své tvorby kluci a holka roubují vlastní pohled na svět, čímž vzniká originální rukopis, který je smutný a optimistický současně. Rytmika příjemně šlape v rockovém tempu, oldschoolové klávesy dobarvují specifikou atmosféru do kytar, které jsou zvonivým nositelem hitové melodiky, jež se vám prostě vryje pod kůži. Tento materiál už poslouchám více jak půl roku celkem často a musím konstatovat, že ještě nemám dost a stále se mi žádná skladba ani v nejmenším neoposlouchala. Už dlouho mě svoji atmosférou neokouzlil tak dobře udělaný rockový popík. Bravo!
8 / 10
Dialogues (2016)
Poverty (2015)
Calendar (2012)
Alps (2010)
Bear (EP) (2009)
Horse (EP) (2008)
Demo (2008)
Za sebe říkám jednoznačně ANO! Sympatickým Rusům se daří výborně skloubit post-punkovou zasmušilost s hravým zvukem indierockových kytar. Jejich nahrávka má kouzelnou atmosféru, výborně se poslouchá a dokáže stejně tak vykouzlit úsměv na tváři jako i dojmout ("Wind In Her Hair").
skvela deska. s Abe Vigoda, Austra nebo Cold Cave spickovy retro 80s kdo ma rad This Empty Flow, tak tady taky zaslechne hodne chytlavych Cure-like melodii :)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.